Darking: Poslední zhasne

Z recese se zdravili Sieg Dark a s podobným humorem odpojovali části území od elektrického proudu. Proto si říkali darkeři neboli stmívači. Připomeňme si dobu, kdy po rozoraných polích ujížděli na motorkách policistům, i jak to s nimi nakonec dopadlo.

Autorem tohoto textu je Jan Jiřička z MF Dnes. Já jsem pouze k danému tématu poskytl svoji zkušenost a technické rady. Na těchto stránkách je umístěn z důvodu nedostupnosti původního zdroje. Tento článek může být na žádost autora kdykoliv odstraněn.

Jan mě oslovil z důvodů mého článku Temno, který jsem měl na svých školních stránkách v letech 2001-2005 v době mého studia na univerzitě.

„Tenkrát to byl fenomén jako blázen,“ vzpomíná specialista na extremismus Rostislav Chobola ze severomoravské kriminálky. Darking byl případ, na který hned tak nezapomene. Nejen proto, že díky dobrým znalostem internetu pomáhal i kolegům z jiných krajů. Dnes už o darkerech mluví jako o zlobivých dětech, ale tehdy mu pátrání zabralo několik měsíců. Převážně to totiž byli velmi inteligentní středoškoláci, zdatní v informačních technologiích či elektrotechnice, a jak Chobola přiznává, měli před policií i techniky Českého Telekomu a ČEZu náskok „krůček a půl“. Darkerské podhoubí se začalo formovat od magického data 2000. Než si mladíci troufli na vysoké napětí, otrkali se u tzv. phreakingu. To je poměrně různorodá ilegální činnost, která spočívá v tom, že se napíchnete na telefonní síť a zadarmo voláte, kam se vám zachce, odposloucháváte cizí hovory, ale třeba i vyrábíte výbušniny, kterými ničíte telefonní budky. Jenže tuzemským mládencům to nestačilo a začali přemýšlet o nové, ještě více nebezpečné a vzrušující zábavě. A tak v roce 2001 vznikl darking, ryze české specifikum. Nikdo vlastně ani neví, proč se objevil zrovna u nás. „To pravděpodobně nelze vysvětlit. Můžeme s nadsázkou hovořit o zlatých českých ručičkách,“ říká politolog Josef Smolík z Masarykovy univerzity v Brně, který se darkingem zabýval v časopise Rexter.

Kde se stal Error?

„Byla tma, kam oko dohlédlo nic nebylo vidět… I Bůh se jako vždy ozval, asi se zrovna koukal na TV a také jsme mu jí odpojili, hned po provedení darkingu začnulo ukrutně na chvilku chcát. Šli jsem kolem řeky, všude tma, pršelo, byl to fascinující pohled ze kterého by se nejeden darker krásou a nostalgií rozbrečel,“ popisoval na internetu úspěšnou akci mladík zvaný Hauptsturmchemiker. Přesněji řečeno její závěr. Darkeři, vybaveni ochrannými helmami, rukavicemi proti otiskům a nářadím, se vydávali ke sloupům vysokého napětí. Chvíli si pohráli s úsečníky, až způsobili zkratový výboj. Než se okolí ponořilo do temnoty, oblohu nakrátko ozářil světelný a zvukový efekt různé intenzity. Největší, po kterém dychtil každý darker, pojmenovali Eliášův oheň, menší nazvali Mefisto nebo maršál Malinovskij.

Jako první zakoušela opojnou radost ze tmy parta, jež si říkala Darkers Group no. 1 a působila poblíž Ústí nad Labem a Kutné Hory. O své zážitky se podělila na internetu, přihodila fotky a videa z akcí a už se to rozjelo. Podobné skupinky, většinou od tří do sedmi členů, začaly vznikat po celé zemi. Zaposlouchejte se do jejich vynalézavých názvů: RJ-11 Security Alliance, Agent Stormy Bacillus, skupina Mistra Errora. Navzájem o sobě věděli, chatovali, radili se a vyměňovali zkušenosti.

Anarchisté naoko

Stylizovali se jako bojovníci proti ČEZu a Českému Telekomu, ale ve skutečnosti mnohem více škodili společnostem, které energii distribuovali, institucím a běžným lidem. „Ze začátku brali darking jako adrenalinovou zábavu a začali to falešně politizovat až když zjistili, že jim opravdu hrozí stíhání,“ tvrdí Štefan Danics z Policejní akademie v Praze, který se darkingu věnoval v knize Extremismus. Podle něj nebyl motivován ideologicky ani politicky. Část darkerů sice chtěla v listopadu 2002 využít summit NATO v Praze, aby ukázala, že patří do antiglobalizačního hnutí, ale spíše to byl kalkul než skutečné přesvědčení. V tu dobu jim už navíc byla na stopě policie.

„Začali jsme se tím zabývat, když na Ostravsku vypnuly polikliniku a ventilace do šachet,“ říká Chobola. Spolu s kolegy zjistil, že za útoky stojí skupina Czech Hackers Comunity v čele s mladíkem Black demonem. Hackovala emailové schránky svých učitelů na gymnáziu v Hlučíně a právě ona měla plánovat odpojení elektřiny během summitu. Sice bylo dost nereálné, aby jí to vyšlo, ale policisté raději většinu darkerů v celém Česku naráz pozatýkali. „Byli dost překvapení. Při vyšetřování to padalo jak krabička z karet, protože to byla děcka dosud nepolíbená trestnou činností. Spontánně vypovídali a přiznávali se. Byla to od nich klukovina,“ míní Chobola a má pravdu doslova, protože holky o darking zájem neměly. Nakonec se darkerům nepodařilo prokázat obecné ohrožení, ale na jiné trestné činy to stačilo. Soudce přihlédl k jejich dosavadní bezúhonnosti a nadějným perspektivám, a tak hoši vyvázli s podmínku. Jen první darkerskou skupinu se nepodařilo vypátrat.

Sataníkova oběť

Ke stmívačům trochu patřil i chlapec jménem Zdeněk Adamec. Devatenáctiletý středoškolák z Humpolce se s nikým moc nekamarádil, ale nedostatek sociálních kontaktů si kompenzoval na počítači. V informačních technologiích byl zběhlý, proto se s darkery dohodl, že jim udělá internetové stránky. Sataník, jak Adamec ve virtuálním prostoru vystupoval, se darkerských akcí neúčastnil, nicméně s počínáním darkerů sympatizoval a žil v domnění, že mu jako webmasterovi nic nehrozí. „Čmuchalové ať si uvědomí, že nic, co tady najdou, nemůžou proti mně použít… Já doma nic nemám. Ani tunu semtexu, ani stovky fotek z darkingu, ani uřezané zámky, telefonní budky. Žádné důkazy… Pátrání po mně by byla ztráta času,“ psal na svých stránkách v roce 2002. Adamec si ale neuvědomil, že v České republice, na rozdíl třeba od USA, stačí ke stíhání jen návody k ilegální činnosti. „Začali jsme na našem portálu upozorňovat, že Sataník není anonymní, jak tvrdil, protože se připojoval modemem,“ líčí vedoucí elektrotechnického deníku Elektrika.cz Miroslav Minařík. A skutečně. O dva měsíce později si pro studenta pelhřimovské průmyslovky přijela policie. V únoru 2003 byl obviněn z podněcování k trestnému činu. 6. března si koupil kanystr s benzínem, nasedl na autobus do Prahy a na Václavském náměstí se upálil. Zoufalý čin zřejmě způsobila mladíkova zvýšená citlivost, deziluze z lhostejného světa, stres z vyšetřování, ale i pocit, že ho darkeři zneužili.

Darking je pasé

Adamcova sebevražda předznamenala konec darkingu. Po summitu NATO se sice podle Danicse ještě objevila druhá vlna darkerů, převážně dětí z učňáků, ale neměla dlouhé trvání. Původní weby s fotkami a videi zmizely ze sítě. Pomocí vyhledávačů dnes už najdete jen útržky darkerských zážitků a návodů. Leckteří teenageři by s jejich pomocí asi dokázali znovu přivolat ohnivého Eliáše. Mladý olomoucký programátor Tomáš Crhonek však takovým materiálům nepřisuzuje velkou exkluzivitu. „Z hlediska teorie není darking nic jiného, než odpojování vysokého napětí pod zátěží, což se učí na elektrotechnické průmyslovce.“ On sám ji absolvoval a po Adamcově smrti tyto znalosti využil. Na serveru Palackého univerzity vytvořil stránky s darkerským know-how, aby upozornil, že zveřejňování informací nepovažuje za trestnou činnost. „Tehdy si se mnou přišel promluvit správce sítě a z vlastní iniciativy by to nedělal. Nemám ale důkazy, že to pocházelo od policie,“ vysvětluje Crhonek.

Dnes už policisty nemusí darking vzrušovat vůbec. Je pryč, zmizel. Jeho tvůrci a realizátoři povyrostli, zmoudřeli, studují vysoké školy nebo už pracují. „Začali se seberealizovat jinak,“ míní Danics. A také za sebou zametli stopy. Dohledat je je dnes složité i proto, že vystupovali pod přezdívkami. Podařilo se nám telefonicky spojit s Petrem (24) alias Black demonem, který dokončuje studium na Vysokém učením technickém v Brně. K darkerské minulosti však odmítl cokoliv říct. Když jste schopný počítačový odborník a člen akademických týmů, tak už se moc nehlásíte k partyzánským výpravám, kdy jste pod rouškou tmy odpojovali elektřinu a chvěli se vzrušením. Zatčení Black demona a spol. odradilo případné následovníky. „S darkery se v posledních letech naštěstí nesetkáváme,“ potvrzuje mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Stejně jak se darking rychle objevil, tak i zmizel.

Telefonní škůdci

Zatímco darkery spolkla tma, dodnes můžete natrefit na phreakery. Pokud vám přišel účet za pevnou linku v řádu desetitisíců korun a víte, že nikdo z rodiny nevolal na erotické služby, pak máte smůlu, že jste právě narazili na některého z nich. A zároveň trochu i podivné štěstí, protože zmíněnému phreakingu v Česku holduje jen hrstka lidí. „Odhadl bych to na padesát,“ říká Subber (16). Řada z nich jsou ale jen phreakeři-teoretici, kteří nechodí do terénu. Subber ano. Skomírajícímu phreakingu, který vznikl v USA v 70. letech, se věnuje tři roky a snaží se jej resuscitovat. Dělá speciální web a zkouší různé technické libůstky. „Žádný velký boom ale zatím nenastal,“ přiznává student prvního ročníku elektrotechnické střední školy v Plzni, dnes prý hlavním městě českého phreakingu.

S darkingem má tato aktivita leccos společného. Adrenalin, vědomí, že děláte něco, co se nesmí či ostražitost. Také partičky phreakerů vyrážejí na akce zpravidla večer nebo v noci. Sebou mají telefon a potřebný vercajk. „Vybereme si místo, kde se vyskytuje málo lidí,“ popisuje Subber. Místem se rozumí telefonní budka, to když chtějí volat na účet O2, nebo rozvodna, kdy hovor platí nešťastník z blízkého domu. Svůj telefon připojí k zařízení a napíchnou se na telefonní síť. „Dobrý je neprovolat moc peněz, protože i když se to nezdá, tak u phreakingu etika existuje. Mně už dnes stačí, když slyším vyzváněcí tón,“ tvrdí Subber, ale neopomene dodat, že se liší etika vůči domácnostem a bohatým firmám. Phreaking bere jako zábavu. Kdo další se baví? Policie o phreakerech ví, ale jelikož to není masový fenomén a nezpůsobuje astronomické škody, tak jej spíše přenechává O2. „O2 mi volalo, jestli bych jim přátelsky neposkytnul informace, že se o to zajímají, ale nehodlají podávat žádné oznámení,“ potvrzuje Subber. Telefónica O2 slíbila, že se k phreakingu vyjádří, ale v dohodnutém termínu neodpověděla. Zmiňuje se o něm i zpráva o extremismu za rok 2002. „Je to ale jen prevence, aby si uvědomili, že jsou monitorováni státní mocí,“ vysvětluje Danics.

Stát a soukromé firmy zlepšují bezpečnost před lidmi jako jsou darkeři či phreakeři, ale ani oni nespí. „Tito chlapci budou v komunikačních systémech pořád hledat skulinu,“ míní Chobola. Když kriminalisté převáželi Black demona, zeptal se jich, zda by mohl pracovat u zpravodajské služby. Už už se schylovalo k lacinému happyendu o napraveném uličníkovi, ale diskvalifikovaly jej darkerské poklesky. Jak však vysvětluje Chobola, stát se skutečně snaží podobně nadané mladíky, třeba potenciální darkery a phreakery, získat do svých služeb. „I v zahraničí je trend tyto lidi podchytit a zaplatit. Jinak je přebere konkurence nebo se spustí do druhé skupiny a budou systém narušovat.“

Příspěvek byl publikován v rubrice Elektronika, Názory. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 komentářů: Darking: Poslední zhasne

  1. dexter napsal:

    Jojo, na tenhle fenomén si pamatuju. Dostali jsme se s kámošema k nějakým darkerským návodům a postupům, dokonce jsme si i vybírali úsečníky a zkoumali, co s nimi. Naštěstí jsme ale měli dostatek zdravýho rozumu, abysme nepřešli k nějaký akci. Mohlo to skončit dost zle.

  2. Ó, jak se mýlí! napsal:

    Darking není mrtvý. Ve středních čechách se formuje skupina, která si dala za úkol zesabotovat 400kV linku KOČÍN-PRAHA.
    ČEPS se má na co těšit!

  3. TEORETIK napsal:

    Divím se, že Darkery místo ničení odpojovačů nenapadlo inspirovat se zloději transformátorového oleje.

    Po vypuštění oleje z trafa by měli více času na únik (k poruše nedochází okamžitě), navíc oprava trvá déle a způsobené škody jsou vyšší.

    Akorát by to pro ně asi nebylo to pravé vzrůšo bez vytažení oblouku…

  4. window napsal:

    nejvetsi darkeri jsou greenpeace…

  5. lol napsal:

    Chobola je hustej jak suverénně mluví na plnou hubu … chlapci, narušování systému … systém!

Komentáře nejsou povoleny.