Tento díl nepřinese tolik nostalgických vzpomínek. Minule jsme se od 8bit dopracovali až k 32b. Tentokrát budeme násobit jen dvěma (i když v počtu procesorů a jader se dostaneme výše) a připomínat si HW, který máme doma.
Cyrix 233PR
V době, kdy Intel suverénně kontrolovat trh a nabízel své procesory za nesmyslné ceny se běžně používaly procesory dnes již neznámých značek. Já jsem měl Cyrix 233PR, který mi neběžel snad ani na nativní frekvenci (tuším 150MHz). Dvě písmenka PR — Pentium Rating — měla srovnávat výkon procesoru s Pentiem na dané frekvenci. Byl to podvod, Cyrix byl slabý.
V tomto čase jsem poprvé okusil preemptivním multitasking v OS Windows NT. Tento OS mi vydržel (po kámošově instalaci a jednodenním školení — uživatelé, ACL, priority procesů, služby apod.) až do 2001, kdy jej nahradily W2K. Programoval jsem v Delphách první (a také poslední :-)) GUI app. GUI mě opravdu nebaví, raději argumenty řádky, nebo ideálně bez interakce.
Přišly první grafické akcelerátory. 3DFX byla na výslunní, kdo neměl jejich VooDoo byl nula. Vyšel Unreal, první Half-Life (technologicky nebyl tak dobrý jako hra od Epicu, ale přinesl vtip a příběh).
Linux
Někdy v této době v roce 1998, na střední škole, jsem poprvé zkusil Linux. Tehdy live CD SuSE Linuxu z Chipu a instalovatelný Red Hat Evaluation (asi 7). Líbila se mi propracovaná řádka, hrál jsem si s multitaskingem, pouštěl jsem mp3 pomocí příkazů v textovém terminálu.
Dlouho jsem přemýšlel, zda tento odstavec uveřejnit. No, nebude se vám líbit. První shledání v Linuxem jako technologií bylo fajn. Toto nelze říct o lidech Linux používající (čest výjimkám). Fanatický odpor ke všemu od MS a falešné srovnávání. Po letech spokojeného používání ACL, multiuser, multitask a u kámoše SMP (deska Abit BP6 a dva Celerony 500), jsem narážel na webové diskuse typu: Linux to umí, Windows ne. Kde „to“ je cokoliv, nejčastěji právě ta práva a multikasking a multiprocessing. Mrzelo mě to tehdy a mrzí mě to i teď. A nevím, zda ti lidé lhali záměrně, nebo opravdu nevěděli co a s čím srovnávají. Většinu věcí jsem řešil jedním screenshotem dokazujícím, že Windows to má též. Většinou byl pak klid. Ale zpět k časové linii.
Athlon XP 1800+
Přišla doba AMD. Vyráběl levné CPU s obrovskými možnostmi přetaktování i na deskách, které podporu neměly. Mě tento model jel na desce ECS Elitestar na 2400 (a dokonce se tak představoval). Stačilo zvednout takt sběrnice z 266 na 333. A tak jede dodnes (Poznámka autora: i v roce 2010!). Zažil jsem s ním období výhradně na Linuxu — viz další kapitolka. AMD se rozhodla pro riskantní tah a přestala své procesory označovat frekvencí, ale nějakým číslem. Tentokrát už to vyšlo.
Po stránce technologií se zdánlivě nic neděje. Jako 486 to je 32b architektura, deska mi umožnila osadit max 1,5GB RAM. AMD a Intel se předhánějí, kdo dřív přinese další instrukční sady. 3DNow, SSE.
Grafické vlády se ujímá nVidia. Na světlo přicházejí programovatelné grafické jednotky: shadery. Na stolech se objevují první LCD monitory. MS přinesl update NT v podobně W2K a XP. Linux dostává první žurnálovací FS.
Linux podruhé
Někdy na konci střední a začátku studia informatiky jsem začal profesionálně programovat (tzn. za prachy; profesionál a amatér není kvalitativní označení). Moje Windows již tehdy vypadaly nějak takto: Místo Office (které jsem používal pouze v prváku na SPŠE) LaTeX, místo „zkopírovaných“ programů jejich freeware klony či shareware. Při prodeji svého SW jsem si to uvědomil: „A co kdyby mi zákazník nezaplatil? Strávil jsem s jeho požadavky takovou dobu a věnoval mnoho úsilí.“ Tak jsem přešel na Linux, protože v té době jsem neměl na licence a nechtěl jsem neplatit ostatním.
Byla to dobrá zkušenost. Začátky byly těžké, nebylo kam se vrátit, člověk musel vše vyřešit. Dnes, kdy mám pracuji již ve druhé firmě a mám bohaté zkušenosti se správou serverů a routerů, se opravdu rád vracím domů, kde ve Windows zapnu nejnovější pařbu a nepřemýšlím nad ničím. Ale na pracovní stanici a serverů nad Linux opravdu není.
Intel Core 2
A jsme v současnosti. Intel představil architekturu Core2, 64b jádra, která nejsou nikdy sama. Vyrábí dvoujádrové, čtyřjádrové a do prodeje se chystají šestijádrové CPU.
Programátoři se konečně učí psát multithreadové programy, což jde pomalu. Stejně jako podpora 64b. Na scénu se dostává virtualizace — i běžně dostupný HW za lidovou cenu má podporu v procesoru a základní desce. Pryč jsou doby, kdy jsem celý rok šetřil na jednu komponentu (sotva mainstream), dnes může mít každý nabušené dvoujádro a stačí na to jeden plat. VMware uvolňuje své produkty Server (Poznámka autora v roce 2010: vmware-server nadále není podporovaný produkt a nebude se vyvíjet), Player a produkční ESXi a to i pro komerční použití — je to dobrý marketingový tah, dnes je poptávka po virtualizaci tak velká, že si firma stejně nakonec (po osahání free Serveru či ESXi) zakoupí výkonnější řešení.
Po té co klesly ceny pamětí, není dnes problém zaplnit celých 8GB, což bylo do nedávna maximum pro desktopové základní desky.
Co se hraje netřeba připomínat (někteří z nás bloudí po opuštěném ostrově v Crysis, já se raději brodím bažinami na Ukrajině se STALKErovi), stejně jako používaný grafický HW, o kterém se píše už i na abclinuxu (díky Davide za tento seriál).
Co přinese budoucnost? Osobně se těším na akcelerovaný raytracing, SSD disky s min. latencí (dnešní točící se plotny mají vynikající kontinuální propustnost ale mizernou v případě, že toho chcete víc naráz) a panely s věrnějším podáním barev a vyšším rozlišením. V oblasti software je stále co vylepšovat — třeba ona zmiňovaná podpora 64b by některým aplikacím hodně pomohla (třeba komerční Photoshop je stále jen 32b a přitom jsou dnes běžně dostupné 25Mpx fotoaparáty, nemluvě o 100Mpx scanech středoformátů).