Tohle téma jsem chtěl diskutovat už před deseti lety, kdy se více začalo hovořit o AI a někteří lidé měli obavu. Já bych zde rád napsal svůj názor.
AI nebo lidský mozek je pro mě vlastně jedno. Pokud dostanu pracovní úkol, udělám jej podle zadání (které si samozřejmě můžu vymyslet a zdokumentovat), tak okolní svět vůbec nepozná, zda jsem ty příkazy napsal já jako člověk na klávesnici, nebo na to mám skript, nebo nějaký event manager reagoval na zadanou práci. Stejně se nakonec spustí jen několik příkazů. Rozdíl pro okolí je tedy nulový.
Kdybych nemusel, ani bych nepsal komentáře do JIRA nebo jiných systémů pro zadávání práce. To, že je nový server hotový se stejně pozná podle monitoringu. Toto je pro mne zbytečné psát.
AI by takový komentář napsala a vypadala by lidštější než já (mě to fakt nebaví psát, když se to monitoruje, ten nový server).
Takže, z hlediska okolí je to buď stejné, nebo já jsem na tom hůř.
Ano, mohl bych si přidat do skriptu i výběr z několika variant odpovědi, ale to AI může vymyslet také. Měl jsem kamaráda, před 20 lety na univerzitě, který takto generoval automatické odpovědi jedné holce, se kterou chodil. Také ji měl rád, ale nechtěl jí to pořád psát 😀
A to je vlastně další příklad. I psychopat dokáže mozkem simulovat lidské emoce. Nemá je, ale okolí to nepozná. Takže se usměje, zamračí, dá někomu pusu podle aktuální situace.
Jak se to vlastně liší od AI? Pomiňme teď fyzický kontakt, já si píšu s lidmi z celého světa, většinou anglicky a nikdy jsem je neviděl a tedy nevím, jestli fyzicky existují. Kdyby to byla chytrá AI, tak je mi to vlastně jedno. Já mám z rozhovoru dobrý pocit a kdo je na druhé straně je mi vlastně jedno. Já se často mnoho nového naučím, prostě jen psanou interakcí.
Takže, jaký je váš názor na toto téma? Mě AI nevadí, pomáhá mi s prací (MS Code, Golang, Copilot), sice jí musím občas opravovat, ale má někdy dobré nápady a zná novou verzi Golangu hned jak vyjde – já si čtu changelog, ale než se přizpůsobím změnám v knihovně, chvíli to zabere.