Před dvěmi lety jsem s hrůzou zjistil, že tento svět procházím již čtvrt století. Výhodou byla velká oslava, s babičkou jsme slavili společnou stovku, nevýhodou pak uvědomění, jak jsem starý. Dnes popíšu něco z mé 20 leté IT historie od dětství do otravné puberty :-).
PMD 85
K prvnímu počítači, nikoliv třídy PC, jsem se dostal relativně brzo. Nepočítám-li CNC stoje na děrné pásky u táty v práci. V podstatě přesně před dvaceti lety jsem začal chodit do kroužku elektroniky a počítačů. Výuka tehdy probíhala na PMD 85. 8bitovém CPU 8080. Monitor byl zeleno-černý s takovou ochrannou tkaninou přes stínítko. Cínovou výuku na tranzistorech KC507 zde popisovat nebudu, ale dala mi velmi slušný start do světa elektroniky.
Tehdy se mladí svazáci seznamovali s prvními algoritmy pomocí jazyka LOGO, kde líná „želva“ kreslila obrazce. Není nad to na daném železe kreslit kružnici cyklem REPEAT a posunovat se po 1px :-). Naučí to trpělivosti. Tehdy, aniž bych to chtěl (či snad věděl), jsem omylem vytvářel své první čárové fraktály.
Didaktik M
Jako vnuk prominentního komunisty (to tehdy ještě bylo plus) jsem měl hnedle na stole DidaktikM. Počítač postavený na procesoru Z-80 fi. Zilog, přivezený ze Slovenské Skalice. S černobílým monitorem stejného provedení jako TV Merkur. 48kB paměti a jedno tlačítkovým joystickem, který ovšem neměl potenciometrové snímání, ale jen spínače (a jak se s ním dalo malovat v ART Studiu!).
DidaktikM měl barevný výstup, uměl 15 barev resp. 8 ve dvou jasových variantách. Nedostatek paměti způsobil, že barvy bylo možno nastavovat pouze pro textový rastr, tedy celé políčko 8x8px mělo stejnou barvu pozadí – i přesto někteří machři dokázali v ASM pomocí řádkové synchronizace vykouzlit divy.
Slovensky psaná knížka byla hlavně návodem k jazyku BASIC do kterého stroj bootoval během 1s (srovnejte s dnešními PC). Kromě hraní her jsem tehdy programoval. Napsal jsem prohlížeč obrázků. Do paměti se postupně nahrálo asi deset obrázků a program byte po byte kopírovat paměť do oblasti videopaměti zvolený obrázek. Což trvalo to déle než jejich nahrání z pásky. Ano považte, již tehdy jsem svá díla zálohoval na pásky :-D. A to na kazetovém magnetofonu Grundig.
S tímto strojem jsem vydržel přibližně 6 let. Pak se i na mém stole usídlil Personal Computer.
486-DX4 100
Super výkonný stroj za nechutnou cenu. Pořídit tehdy PC pod 40 000 Kč byl malý zázrak. Klasický DOS (měl jsem tam i Windows 3.11, ale ty jsem nakonec smazal). Byla to doba, kdy jsem se začal zajímat o algoritmy. Kamarád mě přivedl k Borlandímu Turbo Pascalu. Byla to krásná doba objevování neznámého světa. Doba, kdy jsem kamarádům na disketách s FAT12 dělal „hardlinky“ na adresáře a z adresářových stromů pařezy (pomocí editoru v Norton Utilites), se už nevrátí (pro ně naštěstí ;-).
Přibyla ale spousta nejistot. Zatímco na osmibitech program buďto jel nebo nejel, tady již záleželo na velikosti paměti, přítomnosti cache modulu na základní desce (ano, tehdy byla na desce), grafice a stlačením tlačítku Turbo na skříni počítače. Tehdy jsem se dopracoval až k 16MB a již tehdy začaly dotazy majitelů 4MB: „K čemu?“.
Začali první 3D hry. První 3D hra DooM (no dobře, tak Wolf 3D), Duke Nuken (na jehož druhý díl Forever se může těšit již příští rok ;-)), a také první skutečně 3D hra Quake 1 (jako první měl otexturované polygonální modely — takže zabité potvory nerotovaly podle toho, odkud se na ně díváte, ale mohli jste si je důkladně prohlédnout). Toho jsem ale na 486 nehrál.
V počítačích teprve začínaly PCI karty. Grafiku jste spíše měli v ISA a VL BUS. Velikost grafické paměti se počítala na stovky kB. Stavěly se první sítě pomocí koaxiálních kabelů a téček.
V dalším díle přijde na řadu Linux, Windows a současnost.