Limity života v demokracii

Kausa sochaře Opočenského opět po několika měsících, plní první stránky novin. Televize Nova (jak je jejím špatným zvykem), natočila hned několik reportáží o „zrůdnosti“ tohoto člověka. Nezapíral, ke všemu se jak před soudem, tak před kamerou přiznal, takže není co dále řešit…

Dokonce se podrobil sexuologickému vyšetření (před kamerou), a to jasně potvrdilo, že není pedofil, jen má, podle kolegy vyšetřujícího lékaře, dobrý vkus (za což ho Nova, jakjinak?, označila za téměř za devianta). Sám Opočenský ale chtěl něco jiného. Jak několikrát sám prohlásil, rád by rozpoutal diskusi nad věkem 15 pro „ochranu“ před sexuálním stykem.

Nechápu, k čemu jsou podobné hranice dobré. Každý člověk je jiný, každý dospěje jinak rychle. Dnes jsou „děti“ vyspělejší mnohem rychleji. A, pokud vím, v tomto státě existuje trestný čin znásilnění, takže pokud by byla třeba třináctiletá dívka zneužita, lze to řešit na místě, stejně tak, jako kdyby měla dvacet. Tento system je nespravedlivý na obě strany. Jak pro pachatele, tak pro „oběti“. Pro pachatele v případě, že nezletilá dívka oznámí sexuální styk, pachatel pak většinou dostane daleko vyšší trest, než v případě, že by dívce bylo 15.

A naopak, myslím, že znásilnění musí být hrozné kdykoliv. Představme si následující modelovou situaci: Dvě kamarádky (14 a 15) jdou spolu po ulici, náhle je přepadnou dva pachatelé a zneužijí. A před soudem, ten co znásilnil starší dívku, dostane nižší trest, než ten, co zneužil nezletilou. — Je to nespravedlivé i pro dívky, ve tmě průchodu rozdíl jednoho roku nehraje roli. Ale po skončení soudního procesu má starší dívka pocit, že její zneužití není tak hrozné jako zneužití kamarádky, která oslaví patnácté narozeniny o několik něsíců později.

Také čtrnáctiletí zamilovaní budou mají problémy s touto nesmyslnou hranicí. Jistě, se sexem je dobré počkat na partnera/partnerku, kterého/kterou miluje. Ale tato „hranice“ má přijít od rodiny, výchovou. Stát tady nemá být od toho, aby své občany vodil za ruku do smrti. Každý je odpovědný sám za sebe a za děti je odpovědná rodina. A ta se musí postarat o výchovu i v této záležitosti. Ne stát. Ne škola.

Příspěvek byl publikován v rubrice Názory. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.