Včera bylo v Brně setkání třetího druhu linuxáků všech distribucí, portálů, délky vlasů a politického přesvědčení.
S Markem Stopkou, Usámou, Michalem Vyskočilem a Davidem Jašou jsem se viděl poprvé v životě. Někteří, jako třeba Usámova přítelkyně tomu sice nechtěla věřit, ale stávají se i podivnější věci.
Nevěděl jsem, jestli cílem akce bylo vytvořit rekord v nejrychlejší transformaci největšího počtu linuxáků do podnapilého stavu, nebo výměna informací a zkušeností a pokec. Našemu stolu se podařilo obé. A Usáma mezitím vytvořil osobní rekord ve řvaní do ucha. Abyste rozumněli v restauraci Onyx jsme se usadili kolem dvou stolů. První stůl byl tichý, spořádaný, bylo na něm k vidění několik notebooků. Na druhém stole (našem) byly k vidění pouze skleničky s lihovinami všeho druhu. Moje finská vodka skvěle konstrastovala s mistrovstvím světa v hokeji.
Poté následovala procházka nočním Brnem. Brno je poměrně velké rušné město s rozvinutou sítí služeb a naše přítomnost v něm (kopudivu) nezpůsobila žádný větší rozruch.
Co se dělo poté bych raději nezveřejňoval, fotky z toho nejsou a když se nás někdo zeptá, tak všichni trpíme kolektivním výpadkem paměti.
Rozjezd
Brňáci znají. Obyvatelé ostatních měst mohou jen závidět. Kdo nezažil rozjezd, nezažil nic. Zkátka ať jste odkudkoliv, přijeďte na dvě ráno do Brna a kochejte se.