Mám covid19 – jak to probíhá, díl 127.0.0.5

Po nějaké době update, jak probíhá onemocnění covid-19. Už se cítím celkem dobře. Teplota na pár dnů ustoupila, léky na bolesti už neberu. Kafe stále necítím a už je mi to jedno. Uvařil jsem jelena, kance, kapra (chyceného na udici, ne z kádě). Nějak jsme se dostali ke zvěřině a je to dobrý, akorát to chce čas. Ke kanci patří jedině zelí (vy ostatní běžte k šípku), ale to jsem nedělal, na to vůbec nemám chuť.

Už se celkem nudím a tak dělám kraviny :-D. Už se dostalo i na menší projekty v Golangu, ale nedá se to přehánět. Fakt doufám, že tahle únava nebude trvat moc dlouho.

Kolegyně ze SVJ říkala, že se bojí sama ve sklepě, tak jsem ji chtěl jít ochránit, snad bude ráda.

Zdravotně jsem na tom líp. Jen stále nevím, jak mám splnit podmínku lékaře nerozčilovat se. O patáliích s neschopnou českou poštou jsem už tu psal. Dneska zvonila sousedka, že musím něco podepsat, protože se to musí stihnout do konce roku. Říká se tomu klasická situace. Celý rok je čas a potom se to musí stihnout v posledním týdnu. Tak jsem si nasadil respirátor, vzal svou propisku a podepsal jsem to. Sousedka se mě zeptala, proč mám doma nasazen respirátor, že tady to nikdo nekontroluje. Tak jsem jí řekl, že jsem nemocný a že jsem v izolaci. Tedy to, co jsem jí řekl přes dveře. A že respirátor mám jen k vůli ní, že jej doma nenosím. Ona, bez respirátoru, udělala o krok zpět a vzala si ten nutný papír zpět.

Noste respirátory, je to důležité.

Zajímavé je, že tohle chce jenom stát. Kdejaký obchod nabízí odložení splátek. Zboží přivezou do druhého dne. S každým dodavatelem jsme se vždy domluvili na podpisu v termínu, jak se to komu hodí. Kdejaký dodavatel součástek pošle vzorky. V prodejně hifi mi půjčili dražší sluchátka na otestování doma. Z hlediska termínu realizace jsme teď něco posunuli o tři měsíce. Dodavatel se přizpůsobil, může si lépe naplánovat výrobu – tohle jsem tvrdil od počátku pandemie. Stavebníci jako jsou SVJ nebo družstva mohou flexibilně vykrýt nabídku. Ten dům stojí přes 40 let. Je úplně jedno, jestli se ta rekonstrukce udělá teď nebo za půl roku. Proto je naprosto zbytečné se upínat na nějaký konkrétní termín. Až se jim to bude hodit, tak to udělají. Vlastně všichni dodavatelé (až na dva) dodrželi termín i když nemuseli. Když je ekonomika v krizi, firmy nemají lidi nebo materiál, my klidně počkáme nebo to uspíšíme (jako letos). Není s tím žádný problém.

Jenom stát chce všechno v termínu a když mu to (třeba jenom omylem) nedodáte, nebo jako já, to dodáte trochu jinak (místo na modrém papíře s puntíkama to dodáte smotané do ruličky), přijde za pár měsíců oznámení o zahájení a výsledku správního řízení. Řešil jsem v roce 2020. Nikdo nezavolal, nikdo nenapsal email. První reakce byla správní řízení. (Nejednalo se o nic závažného, ale jedná se mi o princip.)

Teď tedy (naštěstí plně očkovaná) důchodkyně běhá po baráku, aby zjistila (jako každý rok), informaci o obyvatelích. Protože se to musí. Ano, nemusí se to dělat pro stát, ale musí se to dělat pro zastaralý způsob výpočtu záloh. A považuji to za naprosto zbytečné (i v našem SVJ), protože lidé běžně hlásí změny v počtu osob v domácnosti, protože chtějí optimalizovat zálohy – a to oběma směry, kde kdo raději platí víc, aby to potom s vyúčtováním dostal zpět.

Fakt doufám, že se tohle pohne k lepšímu a tyhle zbytečné papíry pro papíry budeme schopni odbourat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Životopis. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.