Před chvílí jsem dočetl zápisek od Vlasty. Popisuje v něm své důvody, proč má zapnutý adblock a v čem vidí chyby na straně provozovatelů webů. Však si jej pročtěte sami. Vlastův článek mě motivoval k zápisku o tom, jak to vidím já. Můj přístup je více technicistní a dovolil jsem si připojit také svůj pohled na motivaci k psaní článků (ale nejen jich).
Jsem technik, dívám se na svět trochu jinak. Na webu je to právě klient, který si určuje, na který server se připojí, kdy a zda vůbec. Jestli si jen stáhne index, je to jeho věc. Jestli z odkazů na další zdroje v indexu přečte každý druhý, je to jeho věc. Adblock je jen jednou z mnoha možností, díky které si uživatel může jednoduše nastavit, co chce vidět a co chce stahovat. Já osobně adblock (krom filtrů reklam) používám také na skrytí různých prvků webů, protože mě při čtení ruší (typicky „kolotoč“ odkazů na další články).
Většina webů tvrdí, že reklama je zdroj příjmů a že blokováním reklamy ze strany uživatelů přicházejí o peníze (nepřicházejí, žádné peníze jim nemizí, jen se sníží přítok). Říkají, že peníze jsou nutné k provozu webu. Ano jsou. Nepochybně. Ale kolik?
Skutečná cena
V oboru webových serverů v produkci se pohybuji devátým rokem. Vím, jaký HW se běžně používá, vím, kolik stojí jeho pořízení a provoz. Nikdo mi nic nemůže nakecat. Bohužel na různých IT fórech se objevují astronomické částky, které nikdo ani nekoriguje (a zkuste se zamyslet proč ;-)). Není tomu tak, pro provoz obyčejného webu vám stačí několik málo stovek měsíčně, pokud si odpustíte luxus bahno dynamických jazyků a web generujete staticky, tak postačí desítky korun měsíčně. Bez přehánění.
A jestli někdo nedá cenu jednoho oběda na svůj koníček, tak, nezlobte se na mě, není to jeho koníček a dělá to z jiného důvodu. Z tohoto pohledu vnímám všechny ty nářky na unikající příjmy z reklamy jen jako čisté pokrytectví. Protože, kdyby bylo cílem skutečně jen „psát články“ (jak se vyjádřil jeden šéfredaktor jednoho českého webu), tak to mohou dělat i bez reklamy.
Moje motivace
Rant blogy
Tím se dostávám k motivaci. Sám píšu články tří druhů. Myslím, že je to i vidět. Jednak to jsou názorové rant blogy, které se píšou jedním tahem a které mám jako upouštěcí ventil (někdy je prostě nutné upustit páru).
Krátké návody
Dalším druhem článku jsou jednoduché návody na konkrétní věc, ty vznikají opisem z wikiny (kam si píšu poznámky během nějaké práce). K tomu jen připíšu nějaký úvod, trochu je učešu do podoby vhodné k prezentaci a jdou na web. Cílem je, aby wiki byla prázdná a všechny praktické postupy byly zveřejněné na webu. Třeba pomohou i někomu dalšímu.
Velké články
No a třetím druhem jsou velké odborné články, které už tedy vyžadují trochu víc času, spoustu ověřování a zamýšlení se nad tím, co vše tam patří a co už ne. Napsat dobrý (tak, abych s ním byl alespoň trochu spokojen – a ne vždy se to zcela podaří) velký článek někdy trvá celé týdny. A velmi mě těší, když jej čtenáři ocení, mám z toho radost a motivuje mě to k dalším článkům. Ano, tyhle články si píšu pro radost (a to na více frontách, jednak je fakt rád píšu a také mám radost, že jsou jiným užitečné a dávají to nějak najevo). To je moje motivace.
Bez reklamy
Nemám tu reklamu. Nikdy tady reklama nebude. Dokonce ani nesleduji počet přečtení jednotlivých článků. Kdysi jsem to tady měl (po přečtení nějakého článku typu „10 must have wordpress plugins“ jsem nainstaloval i nějaký statistický modul) a přistihl jsem se, že mě to vnitřně ovlivňuje v tom, co bych měl a neměl psát. Tak jsem to dal pryč. Tohle nechci.
Sleduju mnoho webů mno let. Weby, které zapnuly reklamu (třeba tehdy horkou novinku ad words) se velmi rychle změnily k nepoznání, takže jsem je odstranil ze čtečky. Tohle totiž málokdo vydrží.
Kurvy pro všechno
Příkladem mohou být i YouTube kanály. Sleduji něco přes 200 youtuberů. Většinou z různých oborů vědy, průmyslu a techniky. Některé yt kanály jsem zde i představil.
YouTube nabízí monetizaci. Téměř každý kanál to zničilo. Zůstanou jen výjimky. Zmínil bych třeba mého nejoblíbenějšího českého herního youtubera MineCrafáka. Začal jsem ho sledovat asi jako 10’000 subscriber. Byl prvním v ČR, kdo překonal 100’000. Potom s tím na čas seknul. Proč vysvětluje sám. Z původně přátelských komentářů se staly sračky, cítil tlak od lidí, aby videa vydával pravidelně a místo vděčnosti se dočkával akorát kritiky. Tím, že s tím na pár měsíců seknul, většinu těchto lidí vyhnal. To nejsou fandové. Dnes je to opět starý dobrý Crafák, videa sleduje úzká skupina lidí, komentáře se dají opět číst. A díky mu za to. Monetizace ho skoro zabila, nakonec to přežil.
Ano, nemá z toho peníze (dneska mu to nese asi tak na pizzu denně), ale má z toho zábavu a radost. Na rozdíl od jiných českých YT, kteří se chovají jako kurvy. Za peníze dají komukoliv.
Bída českých portálů
A stejně jako monetizovaní youtubeři, kteří chrlí videa jen proto, aby měli zisky z reklam (a někteří se za to ani nestydí – mimochodem, vždy mě vrtalo hlavou, jak vznikají lidé typu Michal David. Ostatní mi říkali – to víš, socík, morální dno. Ale já si tím nebyl jist. Potom jsem viděl v DVTV Jirku Krále…), tak české velké IT portály mají mantru 2 články denně. Nic hloupějšího asi nelze vymyslet. I když se to nezdá, tak skutečných novinek v IT zase tolik není. Aktivně se vyvíjející programy přinášejí několik málo změn do roka. Napsat o tom dobrý článek trvá. Takže, aby se naplnilo a přeplnilo nařízení bůh ví koho, tak je nutné vydávat balast. No a když už tam jsou ty reklamy, tak je žádoucí, aby ten balast vyvolal flame a hromadu zobrazení. A takto celý web, kdysi slavný a odborný, pomalu padá do žumpy.
Koho čtu
Sleduji soukromé weby od lidí, kteří chtějí ostatním něco dát, aniž by za to sami něco chtěli. Sleduji zejména technické weby z oborů, které mě zajímají. Jsou to weby, kde vyjde třeba jeden článek za půl roku. Ale ten potom stojí za to. Takto mám v RSS naházeno několik (už asi i desítek) webů a sám si tak tvořím vlastní portál. Bez balastu, bez reklamy.
Update 2016-10-14: Bystroušák napsal svůj názor na psaní článků, vřele doporučuji k přečtení.