Průměrný český občan navštíví 15x do roka lékaře. Češi, v porovnání s ostatními evropany, mají největší počet dní pracovní neschopnosti. Nemocnice staví zbytečná zařízení. Financování zdravotnictví je ztrátové.
Podle průzkumu provedeného přibližně před třemi roky, každý občan české republiky navštví patnáctkrát do roka lékaře. Například průměrný němec pouze devetkrát. Nelze však říct, že česi jsou dvakrát nemocnější než ostatní obyvatelé Evropy. Právě naopak. Za posledních třináct let se průměrná délka prodloužila a také kvalita života je vyšší. Ale náš zdravotní systém přímo motivuje lékaře nutit pacienty ke zbytečným návštěvám specialistů, předepisovat léky, které nejsou pro lehké stavy nemoci potřeba, atd. Možná je to tím, že občané jsou navyklí z dob minulých, kdy se o zdraví jednotlivců se postaral stát a lidé mají možná pocit, že o sebe nemusejí pečovat sami. Také systém vydávání osvědčení o pracovní neschopnosti (lidově neschopenky) přímo podporuje rozvoj nemoci. Jak jinak chápat systém, kde občan je nucen v průběhu nemoci opatřovat potvzení (o nemoci) pro zaměstnavatele? To se potom z lehkého nachlazení (které lze vyléčit horkým čajem během jednoho dne) může stát čtrnáctidenní chřipka. Nebylo by jednodušší (pro zaměstance i zaměstnavatele), aby člověk zavolal svému zaměstavateli, že na dva dny zůstane doma (třeba i bez náhrady) na místo dlouhodobé nepřítomnosti, kdy tratí oba?
Další kritika (tentokrát na hlavy lékařů) přišla ze strany světové zdravotnické organisace. Ta kritisuje naše lékaře z přílišného používání silných antibiotik na lehké nemoci. Ta stojí nemalé peníze, a především, bakterie se postupně stává proti lékům imuní a tak je potřeba neustále vyvíjet silnější (a dražší) léky. V Německu existuje velmi oblíbený institut rodinného lékaře. Je to rodinný přítel, který dokonale zná každého člena několika rodin, a dobře ví, že na lehké nachlazení spolehlivě zabere mátový čaj (u nás Paralen a kapky do nosu), chřipce lze předejít klidem na lůžku (u nás drahými antivirotiky a léky pro posílení imunity), atd. Jistě, takový lékař něco stojí — tohle žádná pojišťovna nezaplatí, ale celkově je to systém daleko levnější než neustálé kontroly u specialistů, jak je zvykem v našich končinách.
Nemocnice také zbytečně provozují zařízení, která nejsou potřeba každý den. Stává se zvykem, že každá nemocnice staví speciální zařízení (počítačová tomografie, magetická reznonance, speciální laboratoře, onkologická oddělení), která nejsou potřeba. Bylo by výhodnější vystavět několik špičkových center po celé republice a jednotlivé pacienty přepravovat letecky na popáleninové oddělení do Brně, dětská onkologie v Motole do Prahy, kardiologické transplantační centrum v Ikemu, atd. Tento systém by byl daleko levnější a pro pacienta kvalitnější než nynější stav, kdy jsou tato oddělení postavena v podstatě všude, mají drahý provoz a jsou nevyužívána.
Změnit součastný systém vyžaduje hodně politické odvahy (a možná i sebevražedné sklony) nebo kompetentnější ředitele nemocnic. Znamenalo by to likvidaci mnoha nemocnic, rušení nepotřebných zařízení v ostatních (to znamená propouštení lékařů a pomocného personálu). Ale především, chtělo by to ochotu lidí převzít odpovědnost za své zdraví. Je velice smutné sledovat reakce lidí na báječný nápad Součkové zavést tzv. 24 hodinovou chirurgii. Například operaci slepého střeva nebo žlučníku lze provést takřka ambulantně, člověk je již druhý den schopen výkonu lehké činnosti. Pokud by lidé rádi zůstali další měsíc v domácím léčení, mohou si vzít dovolenou — tohle nelze platit ze zdravotního pojištění.