O sobě, o svém osobním životě příliš nepíši, asi to ani neumím a nepřijde mi to zajímavé. Dnes bych chtěl udělat výjimku. V poslední době, no i když on to je spíše bohužel kontinuální nekončící problém, se opět rozhořely protesty a hnusné diskuse plné rasistických hlášek vůči Romům. Rád bych napsal svůj názor s přihlédnutím také k mé homosexuální sexuální orientaci.
Krátce o mně
Jsem, myslím, docela obyčejný muž, Čech, technik, vystudoval jsem střední školu a bakalářský program fyzika na univerzitě Palackého v Olomouci. Na základní škole jsem udělal několik průserů, rodiče za mě platili pokutu a dostával jsem důtky ředitele a dvojku z chování. Prostě normálka. V pubertě jsem zjistil, že, na rozdíl od ostatních spolužáků, mě přitahují spíše muži. Zjistil jsem, že jsem gay. Nikdy jsem s tím neměl problém, nikdy jsem se tím příliš netajil, podle mě je lepší upřímné jednání, obzvláště s lidmi blízkými, kamarády a rodinou.
Jsem gay,…
Je to vlastnost, která není na první pohled vidět. To je klíčové pro další text. V mém případě mě lidé často znali nejprve jako člověka, technika, dejme tomu i jako autora odborných článků a až poté se dozvěděli o mé menšinové orientaci.
Toto zjištění v podstatě všichni brali a berou jako běžnou věc (alespoň tedy z mého pohledu to tak vypadá) a reakce jsou neutrální až pozitivní (spousta věcí se vyjasní). Vědí to o mě lidé na univerzitě, v prvním i druhém zaměstnání, ve spolku vozíčkářů a dokonce i ostatní v představenstvu společenství vlastníků bytů. Ale jak jsem psal, nejdřív mě lidé poznají, vědí co umím (třeba v zaměstnání) a až potom se dozví, že jsem na kluky. A ve chvíli, kdy se to dozví, tak už není moc prostor pro nějaké předsudky, protože mě znají. A vím, že v jednom případě jeden kamarád díky tomuto zjištění dost změnil názor na celou naši menšinu, pozitivním směrem.
…, ale
Vlastně asi nikdy jsem nezažil situaci, kdy by to bylo naopak. Třeba že bych přišel se ucházet o zaměstnaní a ředitel by dopředu znal pouze orientaci (taková situace dost těžko může nastat). Nevím, jaké by potom bylo chování okolí k mé osobě. Mohu si pouze domýšlet.
Zkuste se, prosím, rozepsat, jak vypadá takový „coming out“ z druhé strany, tedy z vašeho pohledu, kdy se vám někdo z vašeho okolí svěřil.
Tady se dostávám k jádru věci. Na nás to není poznat, naštěstí už nemusíme nosit růžovou Davidovu hvězdu nebo růžový trojúhelník. Jenže u lidí jiného etnika, rasy, to poznat jde, na první pohled (krom toho to někteří věštci poznají i podle jména).
A lidé jiné rasy nebo obecně jiného vzhledu, to u nás mají sakra těžké. Rasistické diskuse na webu potom mají klasickou strukturu. „Romů bych se ani nedotkl, mají pracovat a posílat děti do škol.“ Mírně řečeno. Jak, když je už od pohledu nikdo nezaměstná a dříve byla praxe děti posílat rovnou do pomocné školy? Tohle je tedy něco, co homosexuálové nikdy nezažili, i tak je proces přijímání práv a přijímání společností velmi pomalý (homosexuální styk u nás přestal být trestný v roce 1961 a první zákon o reg. part. byl přijat až po 45 letech. A prakticky nic neřeší.). Pokud skupinu poznáte přímo ze vzhledu, je to ještě pomalejší, ne-li nekonečné.
Jsme rasisté?
A tak se vlastně dostávám k věci. Jsou Češi rasisté nebo ne? Nevím. Podle diskusí by to tak mohlo vypadat a nebál bych se označit některé komentáře jako naplnění trestného činu hanobení etnika.
Češi jsou ale experti v double thinku. Výzkum (na který už dlouho nemůžu najít odkaz) prokazuje, že lidé na otázky typu: Jste rasisté? Vadí vám Romové, Slováci, Vietnamci,…, homosexuálové; odpovídají v zásadě tak, aby vypadali dobře. Tedy, že v žádném případě nejsou rasisté a vlastně jim vůbec nikdo nevadí. Když se však otázka otočí na: chtěli byste mít za souseda Róma …. homosexála, tak většina lidí odpovídá, že ne, v žádném případě.
Závěr by se dal shrnout do: „Češi nejsou rasisté, ale nikoho jiného u sebe nesnesou.“ Míra tohoto jevu závisí na vzdělání, lidé s vyšším vzděláním jsou více tolerantní a nevadilo by jim bydlet vedle někoho a také na dalších faktorech. Kdybyste někdo tuto nebo jinou studii znali, prosím podělte se o odkaz.
Dále, lidé v česku nemají problém některé Čechy, lidi narozené v Česku, označovat jako „ťamany“, „rákosníky“ nebo třeba „Vietnamce“. Jen na základě vzhledu, kdy tito Češi možná měli předky pocházející z východu Asie.
Předsudky
Přestože jsem nezažil žádnou přímou negativní zkušenost ohledné mé osoby, tak někteří lidé, kteří se ke mě chovají korektně, v mé nepřítomnosti hovoří o buzerantech, teplouších apod. Opravdu není příjemné na veřejnosti poslouchat všechny ty narážky a vtípky vycházející z předsudků (které jsou naprosto mimo mísu, nebo spíše z mísy pocházejí).
Ale asi bych chtěl zatím příliš, situace v Polsku a dál na východ je stále příšerná, u nás je to pohoda, opravdu si nemohu stěžovat, neměnil bych.
Z vlastní zkušenosti vím, že všechny předsudky, co se o nás říkají, jsou nepravdivé. Není jistě bez zajímavosti, že jsou vůči nám negativní. Myslím si, že stejně tak všechny předsudky vůči jiným menšinám jsou stejně tak nesmyslné a záměrně negativní.
Nenávist není řešení
Před několika dny jsme si připomněli konec druhé světové války. Války proti zlu, kdy se jedni chtěli povyšovat nad druhé. Za slovy konečné řešení židovské otázky se ukrývá utrpení a smrt 7 mil. lidí, kteří se „provinili“ jen svým původem.
V tomto konečném řešení se mělo pokračovat a pokračovalo se. Měli být vyhlazeni Romové, Slované měli být v počtu 50 mil. buď zlikvidováni, nebo odsunuti dál na východ. V konečném řešení české otázky se počítalo s rozdělením českého obyvatelstva na vhodné a nevhodné. Konečné řešení počítalo také s homosexuály a lidmi postiženými. Jinými slovy, na tomto území by dnes nezůstal vůbec nikdo z jeho původních obyvatel, bez výjimky na rasu, národ, náboženské vyznání a sexuální orientaci.
Z předchozího plyne, že nenávist se nezastaví před ničím. Existuje na to taková říkanka: „Mlčel jsem, když si přišli pro Židy, mlčel jsem když si přišli pro další až nezbyl nikdo, kdo by se ozval, když si přišli pro mě.“ V této frontě jsme všichni, jen si možná myslíme, že nejsme na řadě. Proto nemůžu mlčet, kdy si přijdou pro někoho jiného.
A je velmi hloupé kopat do těch, kteří jsou možná před námi, kopat do slabších. Protože jakmile z té řady zmizí, dostaneme se na řadu o to dříve. Nebuďme hloupí.