Rozborka PC ze sklepa

Ve sklepě, na starém bydlišti, jsem nedávno našel svůj komp. AthlonXP 1800. Bez nějakých větších očekávání jsem jej odvezl s tím, že půjde k recyklaci.

Doma jsem zjistil, že je uvnitř čistější, než bych čekal. Žádné vrstvy prachu, pavučin, nic podobného. Zkusil jsem jej nabootovat. BIOS zahlásil načtení defaultu, protože CR2032 baterka již dávno byla vybitá. Naštěstí jen vybitá a nikoliv vytečená.

Potom to nabootovalo do Windows 2000. A na plochu. Asi do jedné minuty. Z hrkajícího disku Seagate Baracuda 7200.7 o závratné kapacitě 160GB. Celkem velké překvapení. Mechanický disk z roku 2003. Byl jsem tak v šoku, že jsem ve widlích pustil chkdsk. Disk je zcela v pořádku!

Dalším překvapením jsou ventilátory. Všechny (dva) bez problémů plně funkční. Dokonce mají tak kvalitní ložiska, že se i po těch letech roztočí pouhým fouknutím.

Mimochodem, ta nálepka vypadá (a ono to tak možná bylo), jako kdyby to někdo navrhnul ve font artu ve Wordu. Kdo by si řekl, že zrovna pod tímto označením bude kvalitní švýcarský výrobek. A ono je jak 8cm ventilátor, který jsem vytáhl ze zdroje, tak i z chladiče cpu prostě fungují, krásně tiše a bez vibrací. Některé dnešní výrobky se stále mají co učit.

Nemám video záběry z Windows 2000 (jedná se o soukromý stroj a nechci nějak filtrovat obrázky plochy a dokumentů apod.) ale překvapila mě svižnost a okamžitá odezva rozhraní. Všechno bylo hned. Okno se otevřelo hned, v terminálu font scroloval rychlostí blesku. Nevím, kde se stala chyba, ale den před tím jsem opravoval jeden stroj na linuxu, v terminálu (tím myslím přímo tty a nikoliv emulátor v grafickém režimu) ve FrameBufferu měl co dělat, aby vůbec zobrazil plynule výpis (less) z logů. Tak si říkám, co ten stroj s 1.5GB RAM a možná 32MB VRAM dokázal.

Celé to běží na desce ESC EliteGroup, která navzdory svému jménu opravdu není pro elitu. Jednalo se o nejlevnější možné desky. Přesto funguje i dnes.

Vzpomněl jsem si na jednu příhodu, která se mi stala během sestavování PC. Při zasouvání grafiky do AGP slotu jsem urval LM7805 stabilizátor pro napájení zvukovky. Přišel jsem na to tak, že to prostě nehrálo. Takže jsem na pahýly napájel LM7805 ale v provedení TO-220 (originál byl malý transistoru podobný).

Moje oprava sice zavazela trošku víc, ale zvukovka fungovala až do odběru 1A.

Tenhle procesor AMD Athlon XP 1800 mi zatím posloužil ze všech CPU nejdéle. Nejdříve jako výkonný desktop, potom mnoho let nonstop provozu jako router a pro první seriózní seznámení s Linuxem a potom pro sestru jako pomocník při studiu. Celých 8 let prakticky nonstop provozu (sestra jej teda asi vypínala). Lze to srovnat snad jen s AMD FX8350, který mi slouží od roku 2013, teď už jako FreeBSD server. Je to vlastně stejný osud, nejdřív desktop, potom domácí server.

Jedninou „vadnou“ komponentou byl jeden nafouklý kondík ve zdroji (Fortron 300W). Ostatní kondíky jsem neměřil, ani jsem zdroj nijak zvlášť netestoval. Mimochodem, mám ve zvyku ve zdrojích vyměňovat ventilátory, protože i v dobrých zdrojích (seasonic nevyjímaje) se na ventilátory z vysoka kašle. Výměnou za něco lepšího (třeba právě Arctic) dosáhnete lepšího chlazení a většího ticha. Na fotce je moje práce někdy z roku 2003, esteticky to není nic moc pěkného, ale je to plně funkční a bezpečné.

Na tohle mě všem mě zarazilo pár věcí. Jednak to, že stroj po takové době prostě nabootoval. Čekal jsem vyschlé ložisko v disku, unavené hlavičky apod. Disk je zcela v pořádku. Dneska už pochopitelně pomalý, malý, se zastaralým rozhraním (krom tohoto kompu nemám nikde k disposici ATA konektor).

Čekal jsem netočící se ventilátory, zanesené prachem. Čekal jsem vyschlé kondíky na desce, kde je jich kolem cpu a napájecích tranzistorů opravdu hodně. Mimochodem, na desce není jediný kondík normálních značek. Všude po desce jsou kondenzátory značky LUXON a u napájecích obvodů potom OST. Ve zdroji Fotron potom TEAPO (a to kdysi někdo říkal, že jsou fortrony dobrý).

Tenhle komp vydržel delší dobu, než bych čekal. Thermal controled ventilátory jsou nastavené na 60°C teplotu chladiče (tyto rozhodně) a dosahují lepšího odvodu tepla za menších otáček. CPU jel trvale na nějakých 80°C. Což bylo v době, kdy se v laické veřejnosti vedla mantra, že všechno musí být vymrazené na nějakých 30°C (aby se prodávaly lepší chladiče). Nemusí. Komponenty to přežijí. Dnešní o to víc. Dneska máme kondenzátory s pevných dielektrikem, CPU, které umí podtaktovat svoje jednotlivé části apod.

Vlastně je to celé příjemné překvapení. Vydrželo to opravdu déle, než bych čekal. Škoda jen, že to člověk neví dopředu a zkouší různé komponenty různých výrobců. Zrovna ventilátorů Arctic mám doma asi 50 z různých kompů a zdrojů, kde jsem dávno vyhodil ty ostatní.

Dnes tento počítač nemá využití. Pokud někdo chcete ty komponenty (kromě zdroje a disku), tak mi napište, za odvoz je to vaše. Za stav neručím, včera to nabootovalo, dneska jsem to nafotil. Chtěl jsem na to nainstalovat linux ale uvědomil jsem si, že sehnat aktuální 32b distro už moc nejde. (EDIT: Tohle jsem si uvědomil až po uveřejnění článku: 32b distra dneska existují. Já jsem jejich existenci zcela vypustil z hlavy, protože můj poslední 32b CPU je právě tento Athlon. Od Core2Duo mám jen 64b CPU a 64b OS – včetně legendárních Windowx XP 64b. Takže i dnes by se na tento stroj dalo něco nainstalovat.) A kdejaká dnešní ovocná krabička má vyšší výkon s nižší spotřebou. Takže CPU si vystavím na poličce ke všem ostatním a zbytek půjde na recyklaci (pokud se nikdo neozve).