Už nemám covid19. Dneska o tom, jak mě dostala zpráva o smrti někoho hodně blízkého.
Jako předseda SVJ mám tu nemilou povinnost vyvěšovat parte lidí zemřelých v našem domě. Někdo to chce vyvěsit, někdo si jen přijde pokecat, někdo se to snaží skrýt. Je to věc každého. V minulých dvou letech jsem vyvěsil více parte, než kdykoliv před tím. V domě se všichni známe, vztahy jsou různé, ale většinou kladné. Takže jsem vyvěšoval parte lidí, které jsem byl zvyklý potkávat každý den kolem domu. Zvládal jsem to. Něco zasáhlo víc, ale dokázal jsem si udržet zdravý odstup. Se smrtí, ani vlastní, nemám problém.
Nedávno mi odešel někdo hodně blízký. Nikoliv z rodiny, ale z okruhu přátel. Přišlo to nečekaně. Zavolal kámoš, že jiný kámoš zemřel. Bodlo to do mne jako nůž do srdce. Během mého blogu o covidu mi napsala spousta anonymních lidí a díky jim za to, kteří byli zrovna nemocní a v izolaci. Popisovali svůj příběh a svoje patálie se systémem. Všichni se z toho dostali. Naštěstí. Jenže tenhle člověk, v plné síle, takové štěstí neměl. Za normálních okolností bych to asi dokázal překonat. Ale tady to prostě nešlo. Našel jsem oporu v lidech okolo, ale nešlo to.
Takže jsem, po 20 letech, opět sáhl po krabičce cigaret. Obecně nemám rád zneužívání látek, ale nikomu to neberu. Spousta lidí řeší různé životní situace různě, spousta lidí něco bere a nikdy mi to nevadilo. Osobně jsem byl vždy proti kouření v restauracích a tak podobně, ale venku mi kuřáci nikdy nevadili. Sám si od těchto látek držím odstup, protože je vlastně nepotřebuju.
No, takže se stalo, že jsem si koupil krabičku a neskrýval jsem to. Kolegové v práci na pauze byli trochu zaskočení a zvědaví a někteří z nich mne vyslechli. Díky za to. Kolegovi jsem slíbil, ze mu následující den krabičku odevzdám a tak se také stalo. Dostal půlku krabky. Nechci začít znovu, ale když se to stane, tak co. Kouř navíc není jediná cesta.
A opět nastalo to, co nastalo vždy před tím. Od některých lidí jsem se dočkal jen naprosto odmítavých reakcí. Několik lidí vůbec nezajímal důvod, proč jsem si zapálil, ale zajímalo jen, že se to stalo a dali mi to pěkně sežrat.
Jestli vám můžu dát nějakou radu, těchto lidí se rychle zbavte. Za celý život jsem si vyslechl spoustu hejtů na téměř jakoukoliv vlastnost a vždy to jen zteče. Vážím si o to víc citlivých lidí, kteří dokáží vnímat to, že má druhý člověk problém. Hejtry odkopávám pryč. Vůbec k ničemu mi v životě nejsou. Stejně jako nikomu dalšímu.
Kdysi jsem znal člověka, který spáchal sebevraždu po té, co po protialkoholním přestal pít. Přestal. To jo. Ale jeho původní problém se nikdy nevyřešil a nikoho to nezajímalo. A po jeho smrti si všichni řekli „no jo, prostě to nezvládl“. To je taková univerzální omluva. U některých lidí nikdy nemáte šanci vyhrát. Pokud máte problém, je to špatně. Pokud začněte užívat cokoliv (a to klidně i předepsané léky), je to špatně. Pokud se zabijete, je to špatně. (A pokud někdo zabije svého trýznitele, je to taky špatně.) Ať uděláte cokoliv, je to špatně.
Spousta lidí žije v tomto toxickém prostředí. Zkuste se jej zbavit co nejdříve a pokud vidíte u někoho v okolí tento problém, snažte se mu pomoci tím, že jej z tohoto toxického prostředí vytáhnete. Ty zneužívané látky se často potom vyřeší automaticky. To je totiž až sekundární problém.