V kuchyni nesnáším plasty. Obecně nemám rád plasty a kdykoliv je možnost nahradit dnes propagované obalové materiály něčím jiným, preferuji něco jiné. Na výběr jsou v zásadě skleněné dózy nebo dnes již archaické „plechovky“.
Do jedné takové plechovky jsem před lety nasypal rozpustnou kávu. Nepamatuji si jaké značky, většinou si kupuji lepší i když je mi jasné, že tam nebude arabica, ale levnější robusta a možná ani to ne. Tedy pravděpodobně Douwe Egberts Gold Premium nebo Nescafé Gold. (Ale blýská se na lepší časy, kolega furt otravuje, že v kanclu nutně musíme mít pressovač, tak mě patrně ukecá.)
Takže jsem i jednu z těchto rozpustných káv nasypal do plechovky. Nevím, do jaké míry je to podstatné a zda by se totéž stalo i ve skle.
Po několika letech (asi tak 4), kdy na dně plechovky zbyla asi tak jedna dávka kávy tato ztratila barvu. Z „přirozené“ hnědé na v podstatě bezbarvou šedou. Nevím, zda se tak instatní káva chová normálně, nebo to byla reakce s kovem plechovky (což by měla být ocel potažená nějakou inertní vrstvou.
V rámci experimentu jsem kávu zalil vodou. Je vidět, že se ani příliš snadno nerozpouští. Na povrchu plavou zrnka a dole zůstala téru podobná spečená vrstva. Přílis vábně to nevonělo. Ne, neochutnal jsem ;-)
spíš trošku natáhla vlhkost a zoxidovala
Zajímavé. Změnil se nějak povlak plechovky pod kávou?
Vůbec. Není tam rez, nevypadá to na nějakou změnu. Po umytí se leskne jako nová (je z roku 1997). Ostatně i na druhé fotce je ta káva sesypaná dolů a odkryté dno je čisté.