INDOŠ (a zavrhnutý LINDOŠ), karta pacienta — to měly být velké projekty vlády v oblasti informačních technologií. Podívejme se, jak vláda plní své sliby.
Projekt první: Internet do škol (INDOŠ)
Tento projekt spustila před několika lety vláda Miloše Zemana. Projekt je, zdá se, na svém konci, lépe řečeno za koncem. A skutečně školy dostaly za přemrštěnou cenu počítače (Autocont), připojení na Internet (Český telecom) a softwarové vybavení (Microsoft). Nyní se zjišťuje, že žáků pro základní školy je hodně málo (jaké „překvapení“ několik let po sčítání lidu) a některé základní školy se ruší. Tím se přibližně 200 drahých počítačů stalo přebytečnými. Nyní ministryně školství Buzková pochopila, že celý projekt je značně předražený a nepokrývá skutečné potřeby jednotlivých škol, tedy věc, na kterou upozorňovali odborníci již při zahájení projektu. Školy, které ještě počítače ani připojení na internet dosud nedostaly, si vše mají zařídit sami, vypracovat projekt a ministerstvo jim to schválí a pošle potřebné finance — lze předpokládat, že ministerstvo tuto odpovědnost přenechá krajům, jak je již zvykem, bez potřebného navýšení financií.
Za druhé: neposvěcený Linux do škol
Komunita kolem volného softwaru zpracovala vlastní pojekt Internetu do škol, kde základem softwarového vybavení měl být volně šiřitelný software a operačním systémem pak GNU/Linux. Výhoda je zřejmá: výrazně nižší náklady a součastně vyšší znalosti žáků (operační systém GNU/Linux nabízí stejný uživatelský komfort prostřednictvím mnoha grafických prostředí a aplikací, tedy žák na nižší úrovni učící se MS Office, může bez překážek používat OpenOffice nebo StarOffice, jeho rychlejší spolužák jistě bude hledat profesionálnější program, jakým muže být třeba TeX. Další výhoda je nasnadě: Česko bylo mnohokrát kritizováno za míru používání nelegálního softwaru. Podle mě ji projekt INDOŠ ještě zhorší. Mladí lidé (10-15) let budou pracovat pouze na komerčním programovém vybavení, především od společnosti Microsoft. Lze předpokládat, že všichni rodiče nejsou tak majetní, aby mohly svému dítěti koupit počítač (nižšího výkonu) za 15 tis. kč a dále programy v cenách v desetitisících (MS Windows nové verze, MS Office), cena „základních“ programů značně přesahuje cenu samotného počítače. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale domnívám se, že rodiče těchto dětí raději sáhnou po nelegální kopii kompaktního disku v ceně 15 korun. Krádež softwaru je v naší zemi považována za normální věc a takhle se to nikdy nezmění.
Nebylo by tedy celkově výhodnější žáky učit systém, který je volně dostupný a dosahuje stejných kvalit? (MS Windows podle verse 10-50tis.kč — GNU/Linux 0kč; MS Office 15tis. — OpenOffice (StarOffice) 0kč; komerční typografický systém řádově 100tis.kč — TeX 0kč; 3D Studio Max, Cinema 4D, Maya řádově stovky tis. (až miliony) — POVRay, Blender 0kč). Netvrdím, že GNU/Linux je možné nasadit na všech úrovních (jak to tvrdí Microsoft o Windows), ale ve školství své místo má.
Projekt třetí: karta pacienta na dostupná přes sít Internet
Na první pohled se může zdát, že elektronická komunikace se dostává tam kam má, tedy do reálného života a k řešení problémů. Lékař při vyšetření může velice rychle zkontrolovat předchozí diagnosy a také pacientem užívané léky předepsané jinými specialisty. Zabezpečení je také dostatečné, pouze pacient zná svůj kód do systému a sdělí jej lékaři při vstupu do ordinace (nabízí se otázka, jak se tento postup bude praktikovat v situaci, kdy je pacient po nehodě v bezvědomí, zřejmě bude existovat centrální přístupový kód). I nadále bude karta skrytá očím pacienta — ke vstupu do systému musí být kódy dva, pacientův a lékařův, sám pacient se ke svým informacím nedostane a to i pokud by znal IP adresu databasového serveru. To představuje největší hrozbu, informace o všech lidech budou uloženy na jednom počítači, tedy případný útočník získá při prolomení všech zabezpečovacích prvků, data o všech obyvatelech této republiky. Obhájci tohoto systému uvádějí fakt o zabezpečení elektronického bankovnictví, které je provozováno také přes sít internet. Jistě, mají pravdu, ale informace o stavu konta nemusí být tak kompromitující jako například informace o provedené změně pohlaví.
To nejsou jediná pochybení. Před lety byl schválen zákon o el. podpisu, ale s úřady musíme komunikovat stále papírově. Nebo prostřednictvím nekvalitně napsaných el. formulářů v proprietálním formátu Microsoftu. K čemu tedy máme ministerstvo informatiky? Aby snižoval rychlost ADSL (na pokyn ministra Mlynáře ke zrychlení ADSL Telecom reagoval snížením objemu dat, která lze stahnout za jeden mesíc)? Nebo snad proto aby poskytoval zakázky zahraničním firmám bez výberového řízení? Ministr by na tahle obvinění reagoval tak, že s uvedenými kausami nemá nic společného. Faktem je, že nemá, ale proč tedy udržovat ministerstvo, které nic nedělá?